Vyjížďky

Jak jsem se na oběd vracel o půl osmé večer

První listopad není pro celou řadu cyklistů úplně typickým datem pro celodenní výlet na kole. Já jsem v neděli plánoval krátkou dopolední vyjížďku, abych trochu protáhl nohy z turistiky předchozího dne a na oběd byl zpátky. Nakonec se z osmihodinové vyjížďky stal kandidát na nejlepší vyjížďku letošního roku! A jako jedna z mála nebyla lonely.

Kultura cestování ČD Drahotuše

Zvrtlo se to hned u domu, kde jsem potkal kámoše z Šelasportu, který zrovna taky vyjížděl. Prý ať jedu s ním. Jeho plán jsem poznal až o 10 minut později, kdy už jsme oba i s kolama seděli ve vlaku směr Drahotuše. Já jsem měl s sebou v batohu litr vody a dvě tyčinky. Martin měl navíc dvě velké mapy, přes které mi úhlopříčně ukazoval naši trasu přes Vojenský újezd Libavá. Po krátkém, za to opět intenzivním zážitku ve vlaku (to když průvodčí dveřmi prudce jebl do Martinova kola), jsme stáli na peróně v Drahotuších a chystali jsme se na podzimní křížem-krážem Oderskými vrchy. Počasí bylo na kolo ideální, možná mohlo na kopcích méně fučet. Byl jsem ale rád, že mě někdo dokázal vytáhnout do míst, kam běžně nejezdím.

Sjezd do Pekla Stoupání z Pekla na Slavkov

Celou trasu si můžete zobrazit na cykloserveru. Martin nakonec vyjížďku přejmenoval na důchodcovskou, protože po mnoha letech seděl na hardtailu s pneumatikou užší než 2,3 palce. Ve zkratce jsme z Drahotuší jeli na Hrabůvku, Uhřínov, Středolesí a Boškov, kde nás nečekal ani rum, ani zelená. Odtud jsme sjeli do Pekla a listím zasypanou silnicí vystoupali na Slavkov. Po poradě kam dál jsme ze Slavkova sjeli po turistických značkách na Ranošov a pomník Žalov k bývalé vesnici Kyjanice. Vojenský újezd Libavá má zvláštní kouzlo. Na jeho okraji směrem na Potštát začínají bývalé Sudety, což lze krásně vidět na architektuře domů. Uvnitř újezdu najdeme především ohyzdné vojenské stavby a bytovky lampasáků. Celý vojenský prostor je navíc lemován bývalými vesnicemi, po jejichž staveních téměř nezbyly žádné stopy. Pomník Žalov připomíná tragédii z konce II. světové války. Od Kyjanice jsme sjeli přes les do Velkého Újezdu a od Daskabátu jsme polem a lesem pokračovali k přehradě v Tršicích. Z Tršic jsme po silnici a po polních cestách dojeli do Lhotky, kde jsme si v hospodě U Olinka dali pár piv.

Oderské vrchy - Ranošov Pomník Žalov Skot u Velkého Újezdu

Jak už to tak bývá, během posezení v hospodě se setmělo a nám nezbylo nic jiného, než zbytek cesty do Přerova přes Vinarský les a Žebračku absolvovat za pomoci umělého světla. Martin byl naštěstí vybavený výkonnou svítilnou z AliExpressu, takže náš dojezd nabral zcela nový rozměr. Když Vám na řidítkách svítí něco jako reflektor z auta, zapomenete, že Vám mrznou ruce a je Vám zima. Posledních 10 kilometrů stálo za to a přesvědčilo mě to, že si takovou svítilnu taky koupím a párkrát si takhle večer zajedu sám. Zážitek to byl intenzivní a zároveň pozitivní, takže za sebe mu dávám plný počet bodů.

Noční návrat