Závody

Jak se jela Šela 2016?

Uplynulý víkend patřil na Přerovsku bikerům. V sobotu 7.5. se konal v okolí Helfštýna tradiční Author Šela Marathon a v neděli v Přerově závody pro skoro 600 dětí. Letos byl hlavní závod okořeněný účastí české špičky, jelikož se jel jako MČR v XC maratonu. O sportovních výsledcích profíků se dočtete například na mtbs.cz, já bych se rád podělil o své zážitky amatérského závodníka z druhé půlky závodního pole. 

IMG_5807

Moje tréninkové možnosti (tedy především ty časové) jsou relativně omezené, ale i přes to se mi podařilo letos startovat s pro mě skvělými 1100 km v nohách. Fyzicky i psychicky jsem se cítil silný, až na svého klasického strašáka dlouhých závodů – problémy s příjmem stravy i tekutin. Startoval jsem opět z čela druhé vlny a první úsek na Helfštýn jsem se snažil vyjet co nejrychleji.

IMG_5812

Bohužel, v prvním singlu byl opět turistický pochod, ale i přes to se mi podařilo celkem v pohodě dobýt hrad poprvé. Následující kilometry první půlky se mi jely v porovnání s předcházejícím rokem skvěle. V technických úsecích a sjezdech jsem si byl jistý v pedálech, což se nedá říct o řadě jiných jezdců. Do druhé půlky a větrného přejezdu Moravské Brány jsem vjel v relativně dobré formě, kterou záhy vystřídala krizovka ve stoupání na Uhřínov. Druhý dech jsem chytl ve sjezdu před Peklem, kde jsem si užil nově vytvořený singlík a vysloužil jsem si počastování „kaskadér“, když jsem si dovolil neslézt z kola.

DSC_1582-409

Výjezd na Slavkov se mi jel o poznání lépe než v předchozích letech a já jsem se těšil na poslední sjezd a rychlý přesun k hradu. Poslední dlouhý sjezd jsem projel velice rychle, ovšem zakončil jsem ho defektem u Dolního Újezdu. Moje ambice na šest hodin se rozplynuly a já jsem minimálně 10 minut strávil výměnou duše. Chvíli mi trvalo vrátit se do tempa a to už jsem byl najednou v Lipníku a blížil se pod finální stoupání. Klasicky se začaly ozývat křeče, ale já jsem ze sebe vymáčkl poslední síly a ve stoupání na hrad jsem předjel řadu závodníků z krátké i z dlouhé trasy. Závěrečných 500 metrů do cíle jsem za divácké podpory dojel na krev, ale kdyby byla potřeba, určitě bych v sobě našel sílu na dalších 10-15 km.

2016-11829-409

Ve zkratce bych ještě shrnul, co jsem při závodě vypozoroval:

  • Tradičně velká pochvala patří Aleši Procházkovi za organizaci, skvělé zajištění občerstvovaček, kde byla například i Coca Cola nebo hlt piva. Pořadatelské rozmístění vylučovalo, aby závodník špatně odbočil (i když i takoví experti se našli).
  • Bohužel, řada jezdců si jako každý rok v techničtějších pasážích opět nevěděla rady se svým kolem. Je to škoda, protože první půlka je prosetá jezdivými pasážemi, nijak záludnými. Myslím si, že k závodům horských kol patří také schopnost ovládat kolo – nikoliv jet 60 km/h na široké prašné šotolině, ale umět si poradit v techničtějším úseku (který nemusí nutně být sjezdem).
  • Moc se mi na Šele líbí celkem slušná divácká účast po celé trati, která mě neskutečně nakopává do dalšího závodění. Dojezd do cíle je lemovaný diváky, takže vymáčknout ze sebe maximum je pak mnohem jednodušší. Na řadě závodů je cílový koridor mnohem kratší. Tady se poslední cca 1,5 km jede za neustálého „dohledu“ fanoušků, což je super.
  • Negativní zážitky jsem měl dva. První hned na startu, kde se opět našla velká řada dementů, kteří nebyli schopní přijít včas a vystát si místo ve startovním koridoru a museli se cpát jako idioti z boku mezi nás, kteří jsme si svůj flek poctivě vystáli.
  • Druhý negativní zážitek jsem měl z nedělního dětského závodu, kde jako každým rokem ambice rodičů byly mnohokrát silnější než duch fair-play. Řvaní na závodící děti je už tak nějak koloritem té akce, ale běžet za jezdcem a popostrkovat jej do kopečka? Je to velká škoda. Malinkým závodníkům to rozhodně nepomůže a o konkrétních rodičích si pak stejně okolí myslí svoje.

Příští rok opět ahoj na startu!

2016-11106-409