Magazín

Jsou české vlaky „bike-friendly“?

Čas od času (čtěte párkrát do roka) absolvuji vyjížďku v kombinaci s vlakem. Vlak je obzvlášť na střední Moravě skvělou možností, jak se rychle dostat za hranice všedních vyjížděk a můžeme poté objevovat nová místa bez nutnosti brát s sebou auto. Samozřejmě takový způsob cestování má vedle auta svá pozitiva i negativa. Dnes bych rád přiblížil, co takové cestování vlakem obnáší.

Poprvé na železnici

Jelikož celá řada lidí cestuje vlakem velice výjimečně a často ani neví, jak si koupit jízdenku, začnu od začátku. Kolo do vlaku bez problémů vezmou pouze České dráhy (případně někteří regionální soukromí dopravci). RegioJet ani Leo Express kola v současné době nepřepravuje. Pro jednodenní výlety zpravidla použijeme regionální osobní vlaky nebo rychlíky. U dálkových spojů (EC, IC, SC, Ex, EN, apod.) může být s přepravou kola problém. Kolo lze přepravovat jako spoluzavazadlo na určeném místě ve vagónu (kolo máte na očích a sami si jej hlídáte) nebo jako zavazadlo s úschovou během přepravy (ve služebním oddíle, kolo tedy nemáte na očích a hlídá Vám jej přepravce). Ke kolu je potřeba koupit si jízdenku, jejíž cena se přesně vypočítává podle délky cesty (dříve to bylo buď na jeden spoj nebo celodenní).

lonely-rider-cenik-prepravy

Kam s ním

Při přepravě kola na krátké vzdálenosti je nejlepší právě přeprava přímo ve vagónu, která má svá pravidla. Každý vlak má v jízdním řádu uvedený piktogram značící, zda je v něm možné přepravovat kolo. Nové jednotky s bezbariérovým přístupem jako RegioShark, RegioPanther nebo RegioNova mají obvykle speciální háky na přepravu kol někde uprostřed soupravy. Klasické vagóny a staré jednotky mívají zpravidla přestavěných několik sedaček na nosiče kol a přístup do vagónu není bezbariérový, což může dělat především ženám problémy při manipulaci. V případě, že vyhrazená místa pro přepravu kol jsou obsazena, bývá obvykle možné kolo umístit do dveří na začátku a na konci vlaku.

lonely-rider-piktogramy-cd

Několik nástrah ve vlaku

Je nutné pamatovat, že nejdůležitější osobou ve vlaku je průvodčí. Jeho slovo je svaté. Pokud Vám tedy řekne, že si máte pověsit kolo na hák, prostě tak udělejte i v případě, že se na něj kolo nevleze a že kolo má větší hodnotu než celý vagón. Dosud jsem se ve vlaku nesetkal s hákem, který by byl uzpůsobený pro horská kola. Ať už celková velikost 29″ kol nebo šířka pláštů nad 2″, prostě ty háky na to nejsou připravené. Kolo Vám tedy za jízdy bude různě vlát a nesmíte být příliš hákliví na přední výplet. Ve vlaku je zapotřebí stále po očku sledovat Vašeho miláčka. Nejde ani tak o případ krádeže jako o to, že je kolo vystavené vnějším vlivům. Ostatní cestující budou při svém pohybu ve voze bezohledně do kola žďuchat. Také jsem byl svědkem, kdy průvodčí rozrazil dveře do vagónu, zavadil tím o sedlo zavěšeného kola a odstartoval tak mexickou vlnu zbylých kol houpajících se na předním výpletu. Cesta s kolem o víkendech mimo sezónu bývá bezproblémová. Horší je situace během teplých víkendových dní a o prázdninách. Kapacita vlaků bývá často pro přepravu kol nedostatečná a je potřeba počítat s možností, že se do vlaku nevejdete. To může být večer 50 km od domova problém. Raději tedy volte variantu „vlakem tam, zpátky v sedle“.

A má to vůbec cenu?

Jak už jsem naznačil na začátku článku, kombinace auto+kolo nebo vlak+kolo má svá pozitiva i negativa. Zatímco u auta jste časově i místně nezávislí, u vlaku Vás omezuje jízdní řád. Auto zaparkujete, ale musíte se k němu vrátit, kdežto při cestování vlakem můžete plánovat výlet z bodu A do B. Ačkoliv by to na kole nemělo být, při cestách vlakem si můžete dát snáze na osvěžení jedno dvě pivka. Kombinace kola a vlaku je z mého pohledu příjemné zpestření, které se vyplatí u spojů, kde není nutné dlouhé přestupování. Navíc železnice má pořád určitou dávku romantiky a začínat svůj výlet na zapadlém nádražíčku vydá za dvacet parkovišť někde u supermarketu. A hlavně i Mňága & Žďorp zpívá o tom, že cesta může být cíl.

Informace o přepravě kol ve vlacích ČD najdete na těchto stránkách.