Magazín

Mirek Dušín také jezdil na kole

Kdo prožil část dětství na komiksu Rychlé Šípy, moc dobře ví, že Mirek Dušín je synonymem pro slušné a čestné chování. A já si myslím, že bychom se na kole měli chovat podobně, minimálně slušně. Ne vždy tomu tak na cyklostezkách je a možná zbytečně si děláme nepřátele. Když se chci na kole vyblbnout, užít si trochu adrenalinu, vím moc dobře, kam jet. Sednu na kolo a šlapu někam do lesa, kde je minimální pohyb turistů. Vyšlapu si oblíbený kopec a z něj se poté v plné rychlosti pustím dolů vstříc kamenům a stromům. Jsem svým pánem. Ale jak se chováme v místech, která sdílíme s dalšími lidmi? Podívejte se, kde všude může docházet ke zbytečným konfliktům, a jak jim předcházet.

Horský hřeben a turisty vyhledávaná lokalita

Typicky se jedná o Hostýnskou magistrálu mezi Hostýnem a Tesákem/Trojákem, která je nejvíce exponovaná během prvních slunečných dnů na jaře a během prázdnin. Podobně to mají i jiné horské lokality. Když se vydáváme na takovou trasu, musíme počítat s pohybem turistů, psů a rodin na procházce. Měli bychom je míjet v bezpečné rychlosti, nikoliv tak, aby nám od zadního kola létaly kameny. Turistické značení nedává nikomu výlučné právo pohybu po lesních cestách (pokud není upraveno jinak v zájmu ochrany přírody). Při míjení turistů není nic jednoduššího, než je pozdravit, poděkovat za uvolněnou cestu, popřípadě je upozornit, že za Vámi jede ještě několik dalších jezdců. V místech se silným pohybem chodců (Hostýn, Pustevny, Radhošť, Praděd) jeďte na kole opatrně, pomalu a dbejte okolního značení, které může cyklistům zakazovat vjezd.

IMG_3147

Příměstská cyklostezka

Ačkoliv řada asfaltových pruhů v krajině byla budována jako „cyklostezka“, opět to neznamená, že se na ní nemohou pohybovat například běžci nebo bruslaři. Pokud kohokoliv míjíme, dbáme zvýšené opatrnosti a především si nevynucujeme přednost. Pokud se dostaneme do nepřehledného nebo úzkého úseku, zpomalíme a nebudeme se pokoušet o rychlostní rekordy. Opět zde nikdo nemá exkluzivně vyhrazené právo pohybu. Každý cyklista-hovado zapříčiní, že dalších 10 slušných cyklistů bude v očích kolemjdoucích zase jen cyklista-hovado.

Ben Salter, zdroj: https://www.flickr.com/photos/ben_salter/ CC BY 2.0

Ben Salter, zdroj: https://www.flickr.com/photos/ben_salter/ CC BY 2.0

Cyklista ve městě

Nejjednodušší a nejbezpečnější pohyb po městě je po cyklostezkách. Ty jsou často trasovány společně s chodci a ačkoliv se to řadě silničářů nebude líbit, cyklista je povinen použít cyklostezky vedoucí podél silnice. Ve městě je provoz i pohyb chodců hustší a proto zde nemá smysl závodit. Pruh oddělující chodce od cyklistů nám nepovoluje přejet každého, kdo jen o milimetr naruší „náš prostor“. Pokud je pohyb cyklistů a chodců smíšený, je to zkouška naší vzájemné tolerance a ohleduplnosti. Cyklista je povinen na přechodu pro chodce vést kolo. Na přechodech nemá cyklista nikdy přednost před vozidly. V tomto česká legislativa pokulhává za západními zeměmi a vznikají zvláštní situace, když silnici kříží chodník a cyklostezka. Stejně je to ale opět jen o ohleduplnosti.

Pro každého cyklistu i chodce jsou důležité následující dopravní značky. Celý přehled v Česku používaných dopravních značek najdete (jako pdf) například na webu BESIP.

značky

Singletrail, bikepark

Na začátku každého trailu, který jsem dosud navštívil, bylo nějak naznačeno, že stezka je primárně pro cyklisty. Pravděpodobně není moc jiných lidí než cyklistů, kteří by toužili pohybovat se po skocích a klopenkách, proto zde bude docházet k nejmenšímu množství střetů a kolizí. Většina trailů je navíc jednosměrných a v místech, kde by mohlo dojít k najetí do protisměru, je vždy patřičné značení. Jezdit po trailu v nesprávném směru je další příklad ignoranství.

Silniční provoz

Na silnici platí Zákon o provozu na pozemních komunikacích, který platí i pro cyklisty. Samozřejmostí je nulová tolerance alkoholu v krvi. Cyklista by zde v rámci vlastní bezpečnosti měl jet u pravého okraje vozovky. Zároveň však není povinen jet za krajnicí, která je označená bílou čárou. Na širokých cestách, kde má krajnice klidně i metr, tento problém mizí. Na užších silnicích může cyklista v rámci vlastní bezpečnosti (překážky na vozovce, výmoly, atd.) jet před krajnicí. Naprosto bez debat doporučuji jezdit s patřičným osvětlením hned, jakmile se začne stmívat. Nejde o to „vidět na cestu“, ale „být viděn“.

Bonus: sluchátka!

Jako vrchol ignorantsví beru, když si cyklista vezme sluchátka. V daném okamžiku ztrácí přehled o světě, protože mu do uší leze něco jiného, než okolní provoz. Podobně to mají i bruslaři nebo běžci na cyklostezkách, kteří sami sebe vystavují riziku, že se z nepozornosti srazí s cyklistou. Maximálně neohleduplné je mít sluchátka na závodech. Jezdec pak nemá šanci slyšet blížící se rychlejší závodníky.

Náš okolní svět je takový, jaký si ho uděláme. Nevidím sebemenší důvod, proč bychom se ve výše zmíněných situacích neměli chovat ohleduplně a dobrovolně být za ony Mirky Dušíny. Vítězem se nestává ten, kdo nejrychleji prokličkuje mezi babičkami na chodníku.

Pozorujete kolem sebe problémy se soužitím nás cyklistů s turisty, běžci nebo bruslaři? Podělte se o své zážitky!