Vyjížďky

Nedoceněné Žďárské vrchy

Začátek prázdnin jsem hned po Drásalovi naplánoval do své oblíbené bikerské destinace, do novoměstské Vysočina Arény. Cílem třídenního ježdění bylo jednak projet místní singltreky, podrobit kritice trasu od Trail Busters a hlavně užít si volné dny a kolo.

Vysočina Aréna má pro mě speciální kouzlo. I když se tam zrovna nejede svěťák horských kol nebo biatlonu, tu sportovní atmosféru tam prostě cítíte. My jsme do ní v pondělí přijeli s cílem projet si singltreky a potrénovat techniku. To se nám během nějakých čtyř hodin ježdění úspěšně dařilo. Nabídka obtížností je široká a traily nejsou nijak záludné a dobře udržované. Kdo chce, adrenalin vyplaví i na základním modrém trailu. Kdo na kole tolik neumí, ten se to zde naopak naučí. Pro otrlé jsou v lese také překážky, kde se jezdí Světový pohár v MTB. Já jsem si troufnul pouze na úsek „AC/DC“. Jeden malý prďola si mě pak namazal na chleba, když si na pána projel „rock’n’roll“. Bonusem na trati je pak možnost zastavit se v místním bufetu, kde se před dalším výjezdem můžete kdykoliv občerstvit.

Na úterní trase jsme se inspirovali Příběhy baroka z webu Trail busters. Cíle vyjížďky plus mínus zůstaly, ovšem samotná trasa doznala několika změn. Pokud se nekamarádíte s kořeny a kameny, jistě uvítáte naši odlehčenou variantu, která vedla z Nového Města k Medlovskému rybníku, na Devět Skal a dále až do městečka Svratka. Ze Svratky jsme kolem příjemného golfového resortu vystoupali po červené k zámečku Karlštejn, kde jsme si udělali krátký piknik. Naše trasa směřovala přes skalní útvary Milovské perníčky a Čtyři palice dolů k Milovskému rybníku. Odpustkem za několik kamenných stezek nám byla kavárna Hofr v Blatinách a jejich domácí koláče a zákusky. Zpět jsme se vraceli přes Kadov, Medlovský rybník a Tři Studně. Z Vlachovic jsme si to střihli přes traily ve Vysočina Aréně a spokojeně jsme dojeli do hotelu v Novém Městě.

Středeční trasa byla trochu podvod na dvojpalcové pneumatiky a velká část vedla po silnicích. Kromě krátkého kořenového bloudění u Zuberského rybníka a vyjížďce na vyhlídku nad Věcovem jsme až do Jimramova jeli pěkně hladce. Celé Žďárské vrchy jsou lemovány mnoha kilometry lesních asfaltek a cyklostras, takže svou obtížnost si tu najde každý. Jimramov je městys s malebným náměstíčkem, ale nic moc se tam dělat nedá. Proto jsme dál šlapali ve směru Sněžné a Kadov, odkud jsme se po vzoru předchozího dne vrátili kolem Medlovského rybníka a Třech Studní do Vysočina Arény. Tam jsme se občerstvili a znovu si párkrát objeli traily. Do Nového Města je to pak pár kilometrů z kopce.

Žďárské vrchy jsou velice zajímavým a malebným krajem. Pokud Vás přestane bavit ježdění ve Vysočina Aréně, okolní příroda má mnoho co nabídnout. Horší je to se službami v okolí. My jsme si vozili svačinu v baťůžku a nespoléhali jsme se na místní pohostinství. I v samotném Novém Městě je nabídka stravování velmi omezená a možnosti, kde se najíst, by člověk spočítal na jedné ruce a ještě by mu pár prstů zbylo. Mezi slepými je jednooký král restaurace Kozlovna, Kebab house na náměstí nikoho neurazí. Milovníci kávy a dobrých zákusků nesmí v Novém Městě vynechat Kafé 133.

Ve Vysočina Aréně jsem byl jezdit po čtvrté a s jistotou mohu říct, že se tam v budoucnu opět vrátím. A jsem rád, že ze strany mnoha bikerů je to nedoceněná lokalita – aspoň to tam není až tak velký Václavák 🙂