Magazín

Neobyčejné městské kolo

Moje sestra žije již několik let v zahraničí a tam je dojíždění po městě na kole „trochu“ běžnější záležitostí než u nás. Pruhy pro cyklisty, cyklostezky úplně všude, lepší legislativa a zodpovědnější řidiči – to se Vám potom drahým autobusem jezdit nechce a pěšky to zabere spoustu času. Kolo je tak ideálním prostředkem, jak se efektivně pohybovat po městě. Jenže sestře původní kolo jaksi dosloužilo a tak jí napadlo vzít si z Přerova starou skládačku po dědovi. No a my jsme tak dostali nápad na vánoční překvapení. Sestra nejezdí domů úplně často, takže jsme na to měli dostatek času. Vzali jsme starou skládačku a hodili jsme ji pěkně designově do pucu. Se vším trochu odbornějším nám pomohl v Šelasportu Martin Šlechta, kterému patří dík (a asi i flaška).

Na začátku byl model „Skládačka 1.2“

Nebyla to úplně základní skládačka ESKA, ale byla před lety lehce upgradovaná pomocí šestikolečka Shimano a neskutečně měkkého sedla, které mě iritovalo hned během krátké zkušební jízdy. Zde si dovolím malou odbočku a popíšu bohatou historii konkrétního kola. Na kole kdysi za mlada jezdila moje mamka a po nástupu horských kol v 90. letech skončila skládačka zapomenutá na chatě v garáži. Já si pamatuji, že jsem ji kdysi dokonce jako (mnohem mladší) kluk vytlačil z chaty na Pardus a na pána jsem si to potom sjel z Pardusu po červené na Ráztoku – tedy úsek, který by dělal problém i některým jezdcům na kolech za desetitisíce. Jenže skládačka dál hnila v garáži, až se jí ujal děda. Jak moc na ní jezdil, nevím, nicméně teď byla skládačka opět bez využití.

Všechno dolů

Skládačku bylo potřeba odstrojit. V plánu bylo zrepasovat a vyčistit všechno co se dá a rám barevně nalakovat. Nakonec se podařilo komaxitem do tyrkysova nalakovat původní bílý rám, kryt řetězu a nosič.

A zase dohromady na „Skládačku 2.0“

Všechny součástky se potom daly zpátky na kolo. Z těch původních jsme kromě materiálu jako jsou bovdeny a lanka vyměnili jen pláště za stylové růžové značky Kenda, rukojeti také za růžové, nový řetěz a nové pedály. Nakonec na kolo přišly také nové blatníky a původní dynamová světla jsme nahradili moderními LED blikačkami. Nejslabším místem kola jsou brzdy, které prošly repasí, ale stejně moc nebrzdí. Sestra se však naštěstí ztotožnila s myšlenkou, že kdo brzdí, nevítězí.

Tak snad se na kole jezdí dobře a snad jej nikdo dlouho nečórne, jelikož přes noc je pouze přivázáno zámkem před domem.