Závody

Okružní Zlínská 50

Letošní sezóna se uchýlila ke svému konci a já jsem si tu třešinku na dortu nechal málem ujít. Dle propozic nové trasy Zlínské 50 jsem usoudil, že taková trať není hodna mé účasti. Naštěstí jsem den před uzávěrkou přihlášek dostal rozum a na závod, který doznal velkých změn, jsem se začal těšit. Poslední zářijový den byl tedy pro mě (asi) i poslední závodní v tomto roce.

Původní skvělá trasa Zlínské 50, která vedla směrem na Luhačovice, musela být kvůli africkému moru divokých prasat zrušena. Pořadatelé se však nedali a našli náhradní řešení. Byl jím asi 14km okruh v lokalitě Tlusté hory a hradu v Malenovicích. Okruh se jel třikrát a dle mapy to na první pohled vypadalo jako výsměch závodům. Je pravda, že technicky náročnou pasáž by člověk na trati těžko našel (snad jen těch pár kořenů nahoře před Majákem), ale pojetí třech kol dalo závodu nový náboj. Nejednalo se o typické XC, ale člověk si stejně mohl zataktizovat.

Start byl situován ve Zlíně pod sportovní halou Novesta a hned úvodní metry vedly do přísného kopce, kde jsme si mohli vylepšit nebo zhoršit výchozí startovní pozici. Úvodní stoupání bylo dostatečně dlouhé, abychom do prvního singlu mohli najíždět v plné rychlosti a bez zbytečných strkanic. Ačkoliv se to na mapě nezdálo, singl byl pod plynem poměrně hravý a rychlý. Následoval krátký přejezd po lesní cestě a opět na pěšinku a takhle se to nenápadným klesáním vlnilo prakticky až k malenovickému hradu, kde byl sjezd zakončen nepříjemnou točkou vlevo na asfalt. Poté nás čekal průjezd kolem občerstvovačky a několik kilometrů nepříjemného asfaltového stoupání. Nohy dostávaly zabrat, protože tady nezbývalo nic jiného, než jen drtit asfalt. Před Majákem jsme najeli na kořenový singl, který prověřil techniku závodníků (většina jich kolem mě v inkriminované kořenité roklince slezla). Poté následoval závěrečný sjezd okruhu, odbočka mezi stromy na mezičas a nájezd do dalšího kola.

Tohle jsme absolvovali celkem třikrát. Okruhy měly tu výhodu, že diváci na trati nás povzbuzovali třikrát. Divácká atmosféra byla v tomhle super a moc mě to bavilo. Slabší místo jsem zaznamenal na některých singlech a ve sjezdu k Malenovicím, kde se ve velké rychlosti nedalo moc předjíždět. Bohužel, v prvních dvou kolech jsem před sebe chytl slabšího sjezdaře a sám jsem nechtěl riskovat zbytečný defekt nebo pád. V posledním kole jsem si vždy před sjezdem nastoupil, abych si udělal lepší pozici a měl před sebou volnou cestu. Nevýhodou okruhů bez odvolávání posledních jezdců bylo, že někde od půlky druhého kola jsem začal dojíždět ty nejpomalejší. Na širokých cestách s předjížděním nebyl problém, ale v terénu bylo vidět, že tihle jezdci nejsou úplně silní v kramflecích. Vím, že nejezdím na bednu, ale i tak naštve, když mě vinou neúmyslného zpomalení dojedou soupeři, které jsem před tím urval ve stoupání nebo ve sjezdu. Výsledný čas 1:47:57 a celkové 83. místo značí mou spokojenost, ale stále mám prostor pro zlepšení.

Zpětně hodnotím trasu závodu i koncept tří kol jako zajímavé a neobvyklé řešení pro takový závod. Určitě by se Zlínská dala nakombinovat třeba ze čtyř nebo pěti kratších a techničtějších kol – více ve stylu XC, ale stále pro širokou veřejnost. Negativní dojem na mě zanechalo zázemí závodu. Přestěhování k Novestě bylo z logistického hlediska nutné, ačkoliv tím závod ztratil svůj genius loci oproti původnímu umístění na Náměstí Práce. Přístup do zázemí byl zatarasen dojezdovým koridorem a celkově to na mě působilo ztísněným dojmem. Nebylo kde si odložit kolo a nebo dokonce sebe. Jídlo pro závodníky bylo dobré, ale bez možnosti volby bezmasé varianty. Ve stánku s nápoji jako každoročně došlo pivo dříve, než dojel první závodník a nealko pivo došlo nedlouho poté. I tak ale na závěr hodnotím Zlínskou jako povedený závod, který předčil má očekávání a udělal skvělou tečku za letošní závodní sezónou.

(Vybrané fotky vyfotil Petr Tvaróg)