Závody

Po letech zpátky na Rusavské

Ačkoliv ten závod mám téměř u chaty, od roku 2009 jsem se jej neúčastnil. Tak nějak mě na Rusavské 50ce vadilo to množství závodníků a vceku nezáživná trať. Po Hostýnské 50ce jsem si ale řekl, že letos udělám výjimku a Rusavskou si zajedu.

Týden před závodem jsem si sám projel trať. Vysekal jsem se v prvním sjezdu, na asfaltových úsecích jsem se bil do helmy, že jsem blbec a projížďku jsem zakončil s časem hrubě přesahujícím můj výsledek z roku 2009. Prostě ideální mind-set na blížící se závod. Nakonec jsem se smířil s tím, co mi řekla známá: „Rusavská vlastně není závod, ale taková společenská událost.“ V pátek před závodem jsem nafasoval startovní číslo, připravil jsem si Spešlíka a kroutil jsem hlavou nad „poukázkou na jídlo v cíli za 40 Kč“ – snad to vystačí aspoň na klobásu. Sobotní dopoledne bylo příjemně teplé, já jsem posnídal a o půl jedenácté jsem vsunul poslední banán a vydal se pomalu na start. Kolem jedenácté jsem si začal hlídat místo ve startovním koridoru. Ačkoliv je začátek závodu poctivě 3 km do kopce, výhodné místo na startu se vždycky počítá. Objevila se vedle mě Renáta, které jsem na Hostýnské ujel o pár minut.

Specialized Stumpjumper 29

Je 11:30, startovní výstřel a balík asi 500 závoďáků se dává do pohybu. První stoupání jsem jel strop a snažil jsem se Renáty držet. Před prvním sjezdem jsem ji dokonce kousek ujel. Obávaný sjezd z Klapinova se k mému překvapení jel velice opatrně a místy jsem to byl já, kdo měl potřebu předjíždět. Kdo zvládne tohle, má závod v kapse. Stoupání na Tesák je shodné s Drásalem a mně to na tom asfaltu prostě nejede. Tam mě Renáta opět ukázala záda a nakonec jsme se viděli až v cíli, kde mi naložila 10 minut. Následující kilometry jsem měl hodně na hlavu. Závodníci mi na netechnických a rychlých stoupáních ujížděli a já jsem je naopak sjížděl ve sjezdech. Nemyslím si, že bych riskoval, ale prostě jsem do toho bušil i směrem dolů. Blbé jsou situace, kdy závodník před Vámi v zatáčce preventivně vycvakne pedál, i když k tomu nemá žádný důvod. Asfaltový přejezd z Rajnochovic pod Tesák jsem se zbaběle zahákl za další dva jezdce a nechal jsem se táhnout. Hřeben na Troják a sjezd do Držkové byl opět o hlavě, jelikož jsem se vedle závodění musel věnovat ještě pomaleji jedoucím závoďákům z krátké trasy (ano, 50km závod má i svou krátkou variantu na 35km).

V cíli

Druhou občerstvovačku na Hutích jsem prosvištěl a vydal jsem své poslední síly výjezdem na Ondřejovsko. Hodně závodníků mě zde předjíždělo, ale já jsem jim to zase vrátil na hřebenu z Ondřejovska k Dubu. Hrubou Malíkovou jsem se zapřísáhl, že vyjedu, a taky že jo. Docela dost závodníků vyměklo a šlo pěšky, což mě nakonec posunulo o pár míst dopředu. Následoval poslední sjezd před cílem, který je poměrně nebezpečný a až na jednoho kaskadéra jsem měl kolem sebe poměrně svižné kolegy, tak se jelo fajn. Posledních 300 metrů je po asfaltu a tam jsem ze sebe vyždímal poslední síly a ještě jsem předjel několik závodníků. Nevím proč, ale tyhle finiše mi prostě jdou, třeba na Šele do kopce si je vyloženě užívám. Celou cestu jsem si zakazoval sledovat na tachometru čas a porovnávat ho s údaji z tréninku. Výsledný čas 2:35 byl pro mě velice příjemným překvapením, jelikož jsem původně předpokládal dojezd ke třem hodinám. Rusavská se tedy vyvedla!

Zázemí závodu

Zázemí závodu na fotbalovém hřišti na Rusavě podle mě letos kapacitou dostačovalo. Sympatická byla expo zóna včetně maséra. Tři stánky na pivo zaručovaly minimální frontu. Jen u stánků s jídlem se později tvořily fronty a možná by nabídka jídel zasloužila trošku lepší marketing. Jakmile jsem se dal trochu do klidu, osprchoval jsem si kolo připravenou hadicí a čekal na tombolu, která se oproti plánu protáhla. Za sebe musím říct, že Rusavská 50ka je organizačně dobře zabezpečený závod. Trasa mi však nevyhovuje, je málo technicky náročná, což zase většina závodníků ani nevyhledává. Oproti anonymním závodům KPŽ zde oceňuji uvolněnou až rodinnou atmosféru. Když se na to dívám zpětně, asi byla blbost ignorovat dřívější ročníky – Rusavská 50ka je závod s parádní kulisou Hostýnských vrchů a venkovskou pohodou.