Štěrkolet

Štěrkolet (2) – Prvních 50 km

Koupit si kolo na konci listopadu není úplně ideální nápad, protože každý správný jezdec si ho chce pořádně užít. Jenže počasí, brzké stmívání, kosa, práce atd. člověku nedovolí sedat v zimních měsících na kolo tak často, jak by chtěl. Proto jsem se na „Kubíkovi“, jak svému Cubečku říkám, zatím projel prakticky jen jednou. Na sáhodlouhé závěry je tedy brzo, ale první poznatky silničního panice se jistě hodí.

img_8845

Posed

Když jsem na kolo s berany sedl poprvé, připadal jsem si jako blbec. Vlastně jsem ani nevěděl, jak ty řidítka správně držet. Je to ze začátku nezvyk a několikrát jsem hledal brzdu v místech, kde prostě není. Naštěstí je to všechno o zvyku a tento problém přetrvává pár kilometrů. Já jsem dřív jezdil jen na biku a tam je posed o hodně pohodovější. Představec nemám otočený dolů na Jardu Kulhavého a široká řidítka také přidávají na pohodlí. Proto jsem si na štěrkoletu připadal zprvu divně, nepatřičně, jako v předklonu. Osobně mám problém s úzkými řidítky. Moje trapézy na to nejsou dosud připraveny a večer mi dvouhodinovou vyjížďku pořádně vrátily. Aktuálně budu štelovat délku posedu, abych nebyl tolik natažený. Jelikož se jedná asi o centimetr, zkusím nejprve poladit polohu sedla. Když to nepůjde, vyměním představec.

img_8843

Pilotáž

Ovládat štěrkolet není nic složitého. Vlastně ani nevím, co jsem si původně myslel. Že na to kolo sednu a spadnu? Je ale pravda, že jsem na tom kole mnohem opatrnější než na biku. Divná řidítka, málo zkušeností a absence odpružení mají za následek to, že si dávám víc pozor na svět kolem sebe. Jsem opatrnější, víc předvídám a víc brzdím. Když mi na cyklostezce skočí pod kola pes, tak na biku v pohodě sjedu někde bokem do trávy, ale na štěrkoletu bych se hned vysypal. Problém mám ovšem při čtení povrchu, po kterém jedu. Na 29″ biku neřeším většinu nerovností, které na silnici vznikají jako jsou výmoly, vyjeté koleje, sem tam díra v asfaltu, dilatační spáry nebo humpolácké zakončení cyklostezky obrubníkem. Na štěrkoletu to je i přes 33 pláště cítit. Nedovedu si tedy představit, jak bych to zvládal na ryzí silničce. Zatím to totiž nemám v oku a prostě se přes to přehrnu jako na biku, kde mám mnohem větší pláště a 100mm zdvihu.

DCIM101GOPROG0372051.

DCIM101GOPROG0372051.

A jak to jezdí?

Převody na štěrkoletu jsou lehčí než na silničkách. Já konkrétně mám dvě placky 46/36 zubů a 11 pastorků s rozpětím 11-32 zubů. Pořád je to ale pro mě významný posun do těžkých převodů a na nohách to bylo zdát. Těším se, až na tom najezdím jarní objemy. Věřím, že mě to na biku posune trošičku dál. Štěrkolet je pocitově rychlejší a třeba na rovince podél Bečvy jsem cítil, že nohy mají slušné rezervy a jel jsem asi o 5 km/h rychleji než na biku. Samozřejmě jsem Kubíka vzal do terénu. Na rovné polňačce to bylo jakš-takš v pohodě. Na štěrkové cestě z kopce jsem jel velice opatrně kolem 30 km/h, přičemž na biku bych tam jel tak 50 km/h. Něco dělá nevyježděnost, ale v terénu je bike prostě ryhlejší. Změna byla na štěrkové cestě, která stoupá k první občerstvovačce na trase Šela Marathonu. Tam štěrkolet neměl s povrchem problém a těžké převody také přispívaly k rychlejší jízdě. Pokud nebudu brát v potaz asfalt, tak lehký terén nebude jezdci překážet, pokud pojede po rovině nebo do kopce. Klesání už chce trochu víc jezdeckých zkušeností a masochismu. Nepříjemný pocit jsem měl na asflatce za Helfštýnem, kde jsou přes cestu železné odtokové žlábky a na hraně asfaltu trčí poměrně ostré kamínky. Uvidím, jak si na tyhle skutečnosti rychle zvyknu.

Víc bych asi pro tuto chvíli nechtěl hodnotit. Uvidím, jak se mi bude jezdit příště. A s další jezdeckou zkušeností napíšu další článek.