Štěrkolet

Šterkolet (3) – nová sezóna

Zima nám snad konečně dala sbohem a já jsem tedy sedl na kolo, abych začal hltat nové kilometry. Letos jsem však do tréninku vstoupil s lepší výbavou. Tréninkovou porci na asfaltu teď objíždím na cyklokrosce, která si se silnicí rozumí mnohem lépe než můj bike. A já jsem strašně zvědavý, jak mi to pomůže s celkovou výkonností.

Za první týden jsem sebevědomě našlapal přes 320 km, což je slušná porce, ale vzhledem k mému časovému vytížení nebude vůbec jednoduché udržet takové tréninkové tempo. I tak cítím, že před prvním závodem, kterým bude Šela Marathon, našlapu výrazně více kilometrů, než v minulých letech. Teď ještě aby se to na biku odrazilo v celkové výkonnosti.

Cyklokroska jede po asfaltu velice dobře. Vedle klasické žiletky má určitě své mouchy v podobě širších plášťů a lehčích převodů, nicméně i tak mě po víkendu pěkně bolely nohy. Převodům prostě neutečete. Když jsem se škrábal od Velkého Újezdu na Kozlov nebo z Bystřice na Hostýn, nohy bolely a já jsem u toho myslel na lehoučké převody na biku. Ale protože nemáte na výběr a z kola slezou jen máčky, tak to nakonec vyšlapete nahoru. Zatím jsem si netroufl na opravdu prudké asfaltky jako třeba Grapy z Rusavy, ale cítím, že to budu muset brzy vyzkoušet.

Jelikož jsem naprostý amatér a moje trénování nemá hlavu ani patu, jsem velice zvědavý, nakolik bude moje předzávodní příprava na silnici kvalitnější než dosud na biku. Něco mi však říká, že ty těžké převody se musí někde vrátit. A nechci to zakřiknout, ale po prvotních bolestech krční páteře to snad vypadá, že už dobrý. Dokonce i porci 112 km a přibližně 4 a půl hodiny v sedle jsem zmáknul… Tak uvidím, jak to půjde dál.