Závody

Zlínská 50ka, podruhé

Vloni mě nadchla, letos mě popravila. Řeč je o Zlínské 50ce, předposledním letošním závodě, kterého jsem se účastnil. Asi budu opakovat slova loňského reportu, když napíšu, že Zlín je pro mě srdcovka. Nicméně po relativně deštivém a taky pracovně nabitém září jsem neměl za sebou dostatek kilometrů, které by mi dodaly sebevědomí do většího závodění. I přes to jsem šel hned od startu do všeho naplno…

Nakonec jsem si pár dní před závodem na kolo sedl a vyzkoušel jsem své nohy. Moc nadšený jsem z nich nebyl, ale i tak jsem se na neděli 1. října tešil. Do Zlína jsem přijel s dostatečným předstihem, abych chytl dobré parkovací místo a před startem si mohl dát ve stánku dobrou kávu. Ano, stánek s kávou by měl být na startu každého závodu. Startovní výstřel ve 12 hodin vypustil na trať přes 280 závodníků a tempo hore přes Náměstí TGM bylo opět vražedné (defekt všem, kteří si místo po kostkách zrychlili trasu po chodníku). Po nájezdu do terénu se peloton rychle roztrhal a já jsem se stále snažil držet jezdců před sebou. Sjezd přes Jaroslavické paseky do Želechovic byl rychlý a já jsem se chytl početné skupinky, která mě nutila makat až na první občerstvovačku, kde nás přivítala cimbálovka. Tam se startovní pole trochu potrhalo a do terénních pasáží kolem Komonce jsem najížděl sám.

Sjezdy mi opět šly, ale v delších stoupáních jsem pocítil první krizi, kdy se nohám moc nechtělo. Před vrchem Komonec je na trati technický výjezd plný volných šutrů. Na ten jsem se těšil a letos jsem ho zvládl bez šlápnutí na zem. Z Komonce nás čekalo pár kilometrů techničtějších sjezdů a já jsem zde dojel skupinku jezdců před sebou, kterých jsem se držel při stoupání kolem poutního místa na Provodově. Až zde jsem si uvědomil, že trať Zlínské 50ky je hodně kopcovitá a všechny výjezdy opravdu stojí za to.

Z Provodova následoval předposlední výjezd a nohy lehce protestovaly. I přes to jsem to na Pindulu zvládl, aniž by mě někdo předjel a těšil jsem se na poslední sjezd do Březnice. Odtud pak následoval poslední výjezd na Kudlov, kde mi opět trochu seklo. Spadlý řetěz mě však znovu nakopl a já jsem po krátké technické zastávce hned nasedl a hravě předjel ty, kteří se dostali přede mě. Věděl jsem, že na závěrečný sjezd do cíle potřebuji dobrou pozici a naštěstí jsem měl před sebou jezdce, který jel dolů podobnou kudlu. Sjezd z Kudlova přes zlínskou sjezdovku je super a moc jsem si to užil. V cíli jsem byl v čase 2:44, což je na 50 kilometrovou distanci spousta času. To alespoň dokazuje, jak je Zlínská 50ka náročná na stoupání.

Pokud bych závodu něco vytknul, tak potom množství asfaltových úseků. Technická náročnost zde není moc velká a vše závisí na tom, jak Vám šlapou nohy. V cíli jsem si odložil kolo na auto a dal jsem si občerstvení a guláš. Catering se mi po loňsku zdál trochu slabší. Stánek s pivem hodně rychle vyprodal jak alko, tak i nealko verzi a na řadu lidí se nedostalo, což je škoda. Při závěrečném vyhodnocení jsem si dal ještě jedno kafe s frgálem a po (opět) nevyhrané tombole jsem sedl do auta a odjel zpátky do Přerova. Zbylo mi spousta zážitků a pozitivní nálada, protože Zlín mám rád a ten závod tam sedí jak prdel na hrnec 🙂

Za fotky v článku děkuji:
Vilém Horáček (CC BY-NC-SA 2.0),
Zdeněk Kuchyňka,
CykloZLÍN