Závody

Znovu na Rusavské

Vždycky bezprostředně po dojetí závodu mám v té euforii chuť objet všechny další závody v okolí. Tak jsem to měl i na Hostýnské, a když jsem zjistil, že koleno nebolí, hned jsem se přihlásil i na Rusavskou 50ku. Pak se samozřejmě dostavily takové ty pocity „WTF? Proč? Zase budu trpět. Stojí mi to vůbec za to?“, jenže s vyzvednutím startovního čísla v pátek odpoledne se opět dostavila chuť závodit. Ale to bych asi ještě předbíhal…

Poslední dva týdny jsem docela hodně času trávil na silničce a dával jsem si záležet, abych pořádně točil nohama a nezneužíval své velkorysé cyklokrosové převody (46/36 vpředu a 11/32 vzadu). Taky jsem proto dvakrát vyjel na Hostýn v takovém šrotu, že by mi při kolapsu nepomohla ani svěcená voda z místní baziliky. Možná si to částečně jen nalhávám, ale cítil jsem, že teď dokážu na biku makat na těžší převody a jet rychleji. Na Rusavské 50ce jsem se rozhodl tuhle hypotézu otestovat. Před startem jsem si výjimečně šlehnul prošlý gel Enervit, který jsem dostal v ceně startovného a byl jsem rozhodnutý ty nohy utavit.

Na startu o půl dvanácté panovalo zamračené počasí s ideální teplotou 19 stupňů. Ačkoliv se startuje do kopce, našli se dva kaskadéři, kteří se smotali asi po 100 metrech a závod pro ně skončil. My ostatní jsme dupali do asi tři kilometry dlouhého spravedlivého kopce. Šel jsem do toho bezhlavě a pořád jsem někoho předjížděl. Sjezd z Klapinova byl v terénu i na asfaltu překvapivě klidný a opatrný. Jen jeden borec (čti blbec) na široké asfaltce neustále kličkoval levá-pravá, což se v 55 km/h blbě předjíždí. Ve výjezdu na Tesák jsem byl jako jiný člověk. Vloni mě tam předjíždělo spoustu závodníků a i na Drásalovi jsem tam šlapal úplně jinak a s úplně jinými převody. Kolem Čerňavy mi trošku seklo a do kopce jsem se sebou trochu bojoval, ale nakonec jsem to opět roztočil. Letos vznikaly poměrně nezvykle velké mezery mezi závoďáky a rychlý nebezpečný sjezd k první občerstvovačce jsem tak jel sám, což bylo jen dobře. Na asfaltovém úseku Rajnochovice – Bernádka jsem vždycky trpěl a ztrácel. Letos jsem se za mírného deště chytl skupinky čtyř bikerů a silničářsky jsme se prostřídali v tahání. Později se za nás zaháklo i několik „černých pasažérů“. Nakonec jsem většině z nich ujel ve výjezdu na hřeben, kde jsme se potkali se závodníky z 35 kilometrové trasy. Déšť i poněkud hodně sil mě hnalo kupředu a já jsem dál rubal jak fretka. Před občerstvovačkou na Hutích na asfaltovém úseku se za mě zahákl nějaký debil, který nechtěl pochopit mé silniční gesto, kdy jsem ho žádal o střídání. Je fér nastrčit takovým fourcrossový loket? 🙂 Závod se blížil do finále. Poslední větší výjezd Pod Okluk jsem jel opět na sílu a předjížděl jsem jednoho soupeře za druhým. Následná hřebenovka byla krásně rychlá, ale na řadě míst už déšť vytvořil blátíčko, takže pevnou trať střídala nečekaná měkká místa. Sjezd k Dubu byl rozjebaný jako vždy a někdo se tam včera pěkně zrakvil 🙁 Výjezd na Hrubou Malíkovou byl náročný, protože cesta již byla rozmočená a kola na něm podkluzovala. V závěrečném sjezdu na Rusavu jsem tentokrát nedivočil a jel jsem poslušně za dalšími třema jezdci až do cíle. Výsledný čas pohledem na časomíru 2 hodiny a 22 minut mě mile překvapil.

Nevlídné počasí se negativně podepsalo na divácké kulise. Mokrá tráva fotbalového hřiště také zrovna nevyzývala, abych se na ní se dvěma pivy v ruce vyplázl jako vloni. Zbaštil jsem proto cílové kuře a jel jsem se na chatu umýt, převlíct a pak jsem se vrátil na vyhlašování a tombolu, kde jsem tradičně opět nevyhrál. Abych však v krátkosti shrnul dojmy ze závodu, tak za nějakých 400 Kč startovného se mi dostalo odpovídajícího servisu. Pořadatelsky je závod na dobré úrovni („Dobrý je za tři,“ říká s oblibou Pavel Mrázek). Nicméně jeho trasa je na možnosti Hostýnek docela slabá a hodně asfaltová. Na druhou stranu s tím množstvím rychlých a tudíž nebezpečných sjezdů můžou být pořadatelé rádi, že řeší „jen“ tolik zranění co dosud. Komentář si určitě zaslouží chování závodníků, kteří U Dubu měli potřebu závodit i kolem sanitky couvající terénem ke zraněnému. Jestliže jsem já s jiným závodníkem mohl zastavit na kraji a sanitku nechat projet, nechápu, proč jsou na světě stále kreténi, kteří se ji druhou stranou snažili za každou cenu předjíždět. Těch ztracených 30 vteřin si mohli v klidu nahonit při následující stojce na Hrubou Malíkovou.

Výsledky závodu najdete… nevím kde 🙁 Je více než 24 hodin po závodě a výsledky jsem dosud neviděl, takže svůj přesný čas a pořadí neznám.

EDIT: Tak výsledky jsou prý na atletikauni.cz, což bych jako běžný účastník závodu bez nápovědy asi nikdy nenašel 🙂